Stále mi běhá hlavou ona věta, o které jsem zde nedávno psal: miluj svého nepřítele. Jak nečekaně praktická byla tato naivně znějící věta pronesená před dvěma tisíci lety. V minulých úvahách jsem rozvíjel tezi, že ono "miluj svého nepřítele" není jen jakýmsi kýčovitým náboženským zbožným požadavkem, který je v reálném světě zcela nepoužitelný, ale...
Knihovna Václava Havla dnes prochází krizí. Bylo by nedůstojné ji zlehčovat. Lidem, kteří ji budovali, patří úcta. Dárcům, kteří ji drželi při životě, patří uznání. Bez jejich práce, peněz a času by nebylo o čem se dnes přít.
Minulý týden jsem zde slíbil, že budu pokračovat v hádance. Psal jsem o tom, jak se podle Masaryka "již naši otcové prohřešili se proti Duchu svatému" a jak přivlastnění své vlastní viny vede k vlastnění kniplu dějin vlastního národa. Byli v tomto buditeli ducha. Generace před nimi obrodila národ od Rakouska, Masaryk a Havel pak chtěli národ...
Minulé úterý jsme se v rámci večerů PhiloSophia Bohemica, ve kterých sledujeme vývoj českého ducha, dostali k Tomáši Garriguovi Masarykovi. Jeho úvahy o duchu českého národa, potom tolikrát opakované Havlem, jdou přímo k jádru věci.
Když jsem to slyšel poprvé, hrklo to ve mně. Na jednu stranu jsem si říkal, jak krásný ideál. Na stranu druhou jsem si říkal, jak nepraktická rada do života. Je to příliš naivní, příliš za vlasy přitažené, příliš sladké, až hloupé, nepraktické, nepraktické. Zkrátka příliš dobré dobro.
"Byly to časy ze všech nejlepší, byly to časy ze všech nejhorší, byl to věk moudrosti, byl to věk pošetilosti, byla to doba víry, byla to doba nevíry, byl to čas světla, byl to čas temnoty, bylo to jaro naděje, byla to zima beznaděje, vše bylo možno očekávat, nebylo možno očekávat nic, všichni jsme kráčeli přímo do nebes, všichni jsme...
Nerozhodnost je drahá. Kdyby se nás dnes zeptala EU, jestli chceme, nebo nechceme být součástí rychlejší Evropy, nevím, jak by odpověděla vláda, natož lid. Nevíme. Koktali bychom. Přitom právě tato otázka může mít zcela osudový vliv na naši ekonomiku. A nejen na ni. Na celý stát. A my v tom nemáme jasno.
Zaprvé toho napsal strašně moc – básničky, hry, dopisy, odborné literární eseje, projevy, desítky až stovky rozhovorů s českými i světovými novináři, knihy… jeho texty vydají na více než 7 000 stran. Málokterý myslitel toho napsal tolik. Takže už jen z tohoto pohledu "přečíst Havla" není snadný úkol. Vhodný však pro Rok Havla.
