Europo, rozpadni se!

Zajímavé, jak nám Evropanům poslední dobou jak Rusko, tak USA radí, abychom se rozpadli. Co kdyby tuto královskou radu aplikovali na sebe?

Nejnespojenější EU

Spojené(!) státy americké mají spojenost přímo v názvu. O to samé se pokoušelo Rusko v rámci Svazu socialistických republik, což se do angličtiny překládá opět jako United(!) States of Socialist Republics (USSR), než se jim to nevolky rozpadlo pod rukama ke konci minulého tisíciletí. V USA je států 50, v Rusku je srovnatelných entit ještě více. Budeme-li to počítat podle národností, čítá jich v Rusku dnes přes 190. Budeme-li to počítat na jazyky, v Rusku se mluví více než sto jazyky, oficiálně uznaných je jich pak 35 (plus ruština). V Evropě je dnes 27 států a mluvíme 24 oficiálními jazyky.

Pokud to vezmeme tedy čistě v těchto číslech, patří EU k nejméně spojeným entitám z těchto tří. Co se týče hloubky integrace, je srovnání složitější. Tak třeba daně mají v Rusku sjednocené do jednoho systému, v USA mají sjednocenou daň federální. V USA zabírá federální rozpočet 23% HDP. V Evropě je to 1,02%. EU nemá skutečnou "federální daňovou ruku" srovnatelnou s USA. Daně zůstávají hlavně národní věcí. V USA i Rusku mají sjednocenou armádu s jednotnou výbavou, Evropa má ve své výzbroji 18 různých modelů hlavních bojových tanků. V USA i Rusku mají hlavní model jen jeden. V USA mají dvě politické strany, které mají šanci vládnout, v Rusku jen jednu. V Evropě jen v Evropském parlamentu názory občanů reprezentují 8 stran, které v sobě sjednotují přes 200 národních politických stran, ze kterých si může našinec Evropan dle libosti a jemnocitu vybírat, až do přebrání. A přitom máme stále pocit (aspoň zde u nás), že ani v tom nepřeberném množství není žádná politická strana úplně to ono a že by to chtělo ještě nějakou stranu novou, ještě přesněji vyhovující. To samé platí o vládě. V USA i Rusku rozhoduje za všechny pohříchu jeden jediný muž. To v Evropě, když už se někdo dostane k vládě, je to většinou v podobě koaličních uskupení, s širokým názorovým rozptylem (jak opět lze krásně vidět u nás). A když už se na nějakém zákonu přece jen vládní koalice pracně shodne, máme tu kromě Sněmovny a prezidenta, kteří mohou jednoznačnost vládního návrhu různě ovlivňovat, ředit a zdržovat, přidělaný navíc ještě Senát.

To samé platí o sociálním a důchodovém systému. Jak USA, tak Rusko mají tyto systémy sjednocené v jeden, kdežto v EU je toto věc zcela v rukou národních států. Jak USA, tak Rusko mají tak sjednocenou zahraniční politiku, že už to víc nejde (totiž do jednoho vůdce: Trumpa a Putina). V EU neexistuje, ač se o to pomalu snažíme. Jinými slovy, i zde je úroveň sjednocení EU mnohem menší. Koneckonců i u nás v České republice není zahraniční politika v rukou jednoho člověka (a spory mezi prezidentem a ministrem zahraniční sledujeme v přímém přenosu denně). V USA mají jednu sjednocenou měnu, v Rusku také. V EU máme dodnes měn sedm.

Navíc naše evropská jednota je dobrovolná. A to samé platí o euru. Ani jedno se nedá říct o USA či Rusku. Ani o dolaru ani rublu.

Jinými slovy, často máme pocit, že ta naše evropská "jednota v rozmanitosti" je vynucená, diktovaná, jedinečná, zbytečná a přehnaná. Tak nikoli. USA a Rusko je mnohem spojenější spojenectví států a jazyků než v EU. O takové míře (vynuceného) sjednocení se v EU nikomu ani nezdálo.

Není asi nutno dodávat, že síla USA a síla Ruska (a Číny) pramení zejména z toho, že jsou sjednoceni. Jak silná by Amerika byla, kdyby místo USA existovalo 50 států, místo Ruska přes 190 národů a místo Číny 33 provincií? Jak strašidelný by byl Trump, Putin nebo Xi, kdyby byli vládci jedné, byť největší z nich?

A tyto sjednocené národy nám, Evropanům, radí, ať se nesjednocujeme. Ať se rozpadneme. Že budeme silnější bez EU. Že to tak pro nás bude lepší. Tak ať si zkusí sami poslechnout absurditu vlastní rady. A my bychom jim na to neměli skákat.