Milovat nepřítele znamená nějaké mít

Stále mi běhá hlavou ona věta, o které jsem zde nedávno psal: miluj svého nepřítele. Jak nečekaně praktická byla tato naivně znějící věta pronesená před dvěma tisíci lety. V minulých úvahách jsem rozvíjel tezi, že ono "miluj svého nepřítele" není jen jakýmsi kýčovitým náboženským zbožným požadavkem, který je v reálném světě zcela nepoužitelný, ale že je to Life-hack pro bohatou, mírovou a svobodnou společnost.

Nejradikálnější věta Západu?

Princip "miluj svého nepřítele" je dnes neoddiskutovatelným motorem, který pohání nejdůležitější principy a úspěchy naší společnosti. Princip "miluj svého nepřítele" je jádrem a motorem (a možná i principem) vědy, tržní soutěže a demokracie. U všech těchto stěžejních oblastí by to bez oponentů, konkurentů a opozice nešlo.

Až teprve poté, co jsme se takto naučili chovat k našim oponentům a nepřátelům, můžeme dál, až odemkneme tento level. Teprve pak se z krvavých bojů o pravdu může stát věda. Teprve bez nenávisti se může z boje o vzácné statky stát tržní konkurence. Teprve bez nenávisti k (názorovým) menšinám může začít blahodárně fungovat demokracie.

A když se nad tím tak zamýšlíme, i ta ochrana menšin není možná míněna v striktně etickém smyslu, jako něco, co se "sluší", "má" nebo "patří" dělat, ale proto, že je to pro celou společnost rozumnější a výhodnější. Téměř všechny revoluční myšlenky, které později přijala celá společnost, začaly jako menšinový názor. Kdyby si společnost přestala chránit své menšiny, strašně brzy by za to všichni zúčastnění zaplatili násobně vyšší cenu.

Procenta v lásce

Shrňme si, že láska to přitom nemusí být nikterak velká, nemusí to být láska 100% (jak by vlastně taková 100% láska vypadala?). Možná že úplně postačí, řekneme, 20% lásky. Možná stačí 0,05% lásky. Kdo koneckonců ví, jak se počítají procenta v lásce? Hlavně to nesmí být nula nebo dokonce mínus. Jen aby z toho nebyla nenávist.

Mít nepřítele

No a jakoby toho nebylo v jedné větě dost, při bližším ohlédnutí, je tam ještě pár dalších překvapení. Respektive v té větě čteme něco, co tam není. V té větě totiž není nikde napsáno: "neměj nepřátele".

Aby tomuto morálnímu maximu "miluj své nepřátele" vůbec mohl našinec vyhovět, musí dotyčný přeci zejména nějaké nepřátele mít. Ale máme je milovat. Koneckonců milovat ty, kteří milují vás není žádný výkon. Máme jim místo zla, které oni přejí nám, přát dobro. Smyslem tedy není se všemi souhlasit, zahlazovat hrany, nikde si to nerozházet a stát se jakýmsi profesionálním diplomatem života. Jistě, diplomacie je důležitá a hraje ve společnosti nezastupitelnou roli. Ale smyslem této nejradikálnější věty Bible životní diplomacie není.

Kam bychom se dostali bez nepřátel?

Myšlenka, že smyslem milování nepřátel není konec konfliktu, ale naopak pokračování ve společném hledání, je neintuitivní. Nicméně každý spor má v sobě hluboký potenciál čehosi nového.

Velké objevy začínají ve vědě často spory. I ti nejsvědomitější vědci s těmi nejchladnějšími hlavami mají mnohdy své odborné nepřátele, které nesnáší moc dobře. Svět bez střetů, svět bez nepřátel, svět bez menšin – nových líhní myšlenek – by byl brzy umrzlý svět.

Je to koneckonců to, co Evropa může a má dát světu: myslím, že nikde na světě není tolik lásky a pochopení pro nepřátele, jako v EU. Evropa miluje své kritiky jako žádný jiný režim v dějinách ani v současnosti na světě.

Možná teprve poslední tři generace uvádíme ono Kristovo "miluj své nepřátele" jako lidstvo do praxe. Možná teprve teď nalézáme dalšího kandidáta na příčinu bohatství národů, o které se dohadujeme mezi ekonomy od Adama Smithe. Že totiž milovat své nepřátele je zejména makroekonomicky výhodné. A že chránit své menšiny je také makroekonomicky rozumné a dokonce výhodné.

K úvaze se tedy dává: může milování nepřátel, ten "kýčovitý morální pahýl" mít zcela konkrétní ekonomický smysl? Je možné, že to není kýč, ale nepochopená ekonomická rada?