Plýtváme nejlepšími mozky na to, co na Slovensku ví každé malé dítě

Nerozhodnost je drahá. Kdyby se nás dnes zeptala EU, jestli chceme, nebo nechceme být součástí rychlejší Evropy, nevím, jak by odpověděla vláda, natož lid. Nevíme. Koktali bychom. Přitom právě tato otázka může mít zcela osudový vliv na naši ekonomiku. A nejen na ni. Na celý stát. A my v tom nemáme jasno.

Proč si to můžu myslet, že nebudeme vědět? Naše nerozhodnost je vidět až strašidelně v rozhodování třeba o euru.

Nejlepší ekonomové Bohemie

Ti nejlepší ekonomové naší třídy, co uměli špičkově matematiku a rozuměli modelování, skončili v ČNB, kde se tímto živí. Od rána do večera mají na starosti jen jediné: korigují modely, které jsou schopné predikovat budoucí vývoj kurzu měny. Každou novinku ze světa statistiky či regrese pečlivě zvažují, sledují zprávy, sledují ukazatele. A ať se snaží, jak se snaží, vychází jim to všelijak. Jakžtakž se trefí pouze v letech, kdy se nic dramatického neděje. A i tam je rozptyl jejich odhadů velice štědrý…

A pak zde máme analytiky soukromých bank, fondů, ministerstev a další ekonomy větších podniků… kteří se shodně snaží odpovědět na otázku: jaký bude kurz koruny k euru za rok? Kolik mozků se věnuje této problematice? Kolik času věnujeme na psaní, čtení a konferencování o tom, jak to příští rok s korunou bude? Jaký bude kurz, jaký bude úrokový diferenciál, zda se mám zajistit… a kdy přijmeme euro.

Budou to stovky a tisíce hodin ročně. Těch nejchytřejších hlav. Tedy stovky milionů korun ročně. ČNB k tomu poskytuje velmi široké pásmo odhadů: podle 90% predikčního intervalu bude za rok kurz koruny vůči euru mezi 23 a 26 Kč za euro… Pěkně široké. A i tak se možná netrefí, stále je zde oněch 10 %... Tím si nechci z kolegů dělat srandu, v žádném případě. Dělají to, jak nejlépe to jde. Ono to totiž lépe nejde.

Řeší, co každé malé dítě ví

A teď: na Slovensku každé malé dítě ví, že kurz eura k euru příští rok bude přesně jedna ku jedné. Navíc s téměř 100% jistotou.

A teď si vemte veškerý ten čas, co by se největší talenti ekonomie mohli věnovat něčemu užitečnému. Něčemu skutečně prospěšnému.

Zkrátka naše debata o tom, zda euro ano, nebo ne, je strašně drahá a na tento argument se zapomíná: že se naše ekonomika obejde i bez oněch strašně náročných a strašně nepřesných a často přesto mylných odhadů kurzu koruny a eura. Je to zkrátka v dnešní době práce, která není nutná. Jako pohánění vozů koňmi, jako nošení vody ze studny ručně.

Já debaty miluji a živím se jimi. Ale co je moc, toho je příliš. Svět letí a my se stále drbeme za ušima, zda z páry přejít na elektřinu.

Hrách a čočku

Predikovat kurz koruny je podobně užitečná práce jako třídění hrachu a čočky, kdybychom chtěli být protivní. A je to bezriziková věc, mnoha zeměmi vyzkoušená… ale my stále váháme. Už dvacet let se debata o euru nepohnula.

Predikovat, jaký bude za rok kurz, je stejně těžké (a lehké) jako predikovat, jaké přesně bude počasí na den za rok. Asi podobné jako dnes, ale říci to přesně na stupně Celsia by byla bláhovost. Ale u kurzu to nějak očekáváme. Zkrátka ve světě plném nejistot jsme se mohli aspoň jedné dost drahé nejistoty zbavit. Nezbavili. Ani po dvaceti letech.

Jak dlouhou dobu budeme potřebovat, abychom se rozhodli o vícerychlostní Evropě? Bude na nás někdo čekat? A jak se můžeme chtít víc integrovat, když odjakživa děláme jen minimum nutného? A ani to euro nemáme, tak kdo nám bude věřit, že to s integrací myslíme vážně?

Je to strašně důležitá věc a doba je těhotná rychlými změnami. Jsme pod válkou a stále se tváříme, že se nic neděje. Rozhodnutí o euru je stokrát důležitější než to, v jaké sazbě DPH bude jaká položka či jak vysoké budou daně z příjmů. Řešíme malichernosti a vybíjíme se na nich. Asi jako ti analytici, co musí od rána do večera složitě a zbytečně zaměstnávat své tvořivé a nadané hlavy tím, že složitě a nepřesně počítají něco, co v sousedním státě ví i malé dítě lépe.