NERVy v kýblu – z rodiště nápadů se stalo pohřebiště?

Jedna z nevýhod demokracie spočívá v tom, že je vláda zodpovědná jen za těch několik let průběhu svého vládnutí, nikoliv za dopady svého vládnutí. A je na posouzení aktivně se zajímající veřejnosti hlídat právě onen dlouhodobý směr. A jelikož nejlepším prediktorem voleb je to, že vyhraje opozice, nemá vládní rozhodování žádné pořádné externí důvody dělat dlouhodobé kroky. Proč budovat dálnice, školy nebo nemocnice, když se postaví až za pět let a stříhat pásku bude až váš oponent? Proč pracně zasévat, když bude plody vaší práce sklízet někdo jiný? A proč se naopak nezadluzovat, když splácet bude ten po vás? Proč neposlat svému oponentovi právě takovéto časované torpédo, které vás nejenže nic nestojí, ale naopak vám umožní utrácet

RIP NERV

Když v roce 2009 vznikal NERV, byli jsme plní právě takových nápadů. Konečně je zde nějaká dlouhodobější korektiva, říkali jsme si jako zakládající členové, která svobodně a odborně může myslet dlouhodobě, ekonomicky a hlavně: apoliticky. Jenže role NERVu s každým novým premiérem upadala. Přinejmenším prvních pět šest vlád, kdy jsem byl jeho členem. Stále více a více nám v národě chybí odbornost a dlouhodobost.

Odbornost stranou, každý ví, že skutečný úspěch uspěchat nelze. Myslet si, že se činy sebelepší vlády mohou populárně projevit za čtyři roky, je extrémně ambiciózní (byť ne nemožné).

I kdyby vláda byla v den svého nástupu stoprocentně připravena a měla svůj ekonomický program propracovaný do detailu, a dokonce (!) v paragrafovaném znění (což by bez státního aparátu byl malý zázrak – a zcela jistě velmi finančně náročný), nějakou chvíli jí přeci jen potrvá, než ministerstvo obsadí svými lidmi. Můžeme ovšem předpokládat, že má v rukávu čekající osvícené, vzdělané a připravené lidi, kteří se již před půl rokem vzdali své (jistě úspěšné) práce či podnikání. Zákon je potřeba poslat do interního (a externího) připomínkového řízení, pak se musí návrh poslat do Poslanecké sněmovny, dát šedesát dní výborům na stanovisko a musí proběhnout první, druhé a třetí kolo, mezi kterými musí být časový odstup. Potom je na řadě Senát. Potom prezident. Jakmile zákon vstoupí v platnost, musí se ještě počkat na konec nebo polovinu roku na účinnost zákona. Ale i kdyby se toto vše zkrátilo na minimum, bude nejméně rok trvat, než se opatření začne promítat v ekonomice. A potom si ještě budeme muset počkat, než ČSÚ bude mít první statistiky. Zkrátka čtyři roky nejsou v tomto směru zas tak dlouhá doba. A to jsme zvažovali skutečně jen technické aspekty stoprocentně předem připravené vlády.

Jedni moudří, druzí praktičtí

Jinými slovy, bylo by strašně dobré, kdyby zde existovalo nějaké těleso, které by ukazovalo dlouhodobé směřování země. Ideálně v každé oblasti, kulturou počínaje, dopravou a armádou konče. Ideálně složené z odborníků, kteří se v oboru těší velké úctě, nadhledu a zkušenostem. A pak ať si z menu návrhů levicová vláda vybere levicová opatření a pravice pravicová a každá ať svým dílem posune zemi dál. Politik nebývá – a ani nemusí být – odborník na slovo vzatý, špička svého oboru. Koneckonců nestává se, že by nejlepší doktoři byli ministry zdravotnictví, nejlepší ekonomové ministry financí a největší sportovci a učitelé ministry školství a tělovýchovy. Místo toho, aby se myšlenka NERVu rozrostla a získala respekt a důvěru, stal se pravý opak. NERV pomalu upadal v irelevanci. Přitom ty dvě ruce – odbornost odborníků a praktičnost politiků – mohly tak dobře tleskat. Netleskaly.

Hra na NERVy

Není to ovšem jen špatná zpráva. Tím, že vláda "zaměstnala" přes desítku špičkových ekonomů, zaneprázdnila je natolik, že na vlastní spontánní – ale zato kousavé – návrhy jim již nezbylo tolik času. Navíc tím, že je ukonejšila nadějí, že jejich práce pro NERV bude vyslyšena, snížila jejich motivaci vypracovávat spontánní návrhy mimo vládní kruhy. A zároveň jim tak trošku zavřela jejich veřejně kritická ústa. Proč veřejně kritizovat vládu, když jste jejím spolupracovníkem, v očích veřejnosti tak trochu jejím členem? Když to nešlo zevnitř, snad to půjde zvnějšku.

Zkrátka, je strašná škoda, že se NERV nechytl. Nicméně spíše to byla – zejména v posledních letech – hra na NERV. Ani minulá, ani předminulá, ani před-předminulá vláda s ničím výrazným, natož originálním ve své ekonomické činnosti nepřišla.

A nebylo to nedostatkem nápadů a stovkami hodin práce členů NERVu (jejich výstupy si může přečíst každý a jsou zajímavé), že se NERV místo rojiště nápadů stal jejich pohřebištěm.